RUBRIKA: Zaujalo vás

RADOST POMÁHAT mají děti v ZŠ Mnichovice ve svém rozvrhu

Přijmout zodpovědnost a nezištně pomoci svému okolí – to je
úctyhodný životní postoj. Hlavní roli v předávání morálních hodnot má bezesporu rodina, ale velkým dílem přispívá i okolí. V Základní škole T. G. Masaryka Mnichovice si plně uvědomujeme, že nejsme místem, kde stačí pouze předávat informace, ale že jsme opravdovou školou života.
Shodně jako v mnohých jiných organizacích naši školáci a učitelé občas pomáhají při řadě komunitních akcích ve svém okolí. Nad rámec své školní výuky. Ale to není všechno. Od září 2018 došlo k úpravě vzdělávacího plánu a žáci předmětového bloku sChool Team mají výuku „radost pomáhat“ ve svém rozvrhu. Každý pátek aktivně realizují svou dobrovolnickou činnost a angažují se ve prospěch ostatních obyvatel Mnichovic. Potkat je můžete
v mateřské školce, v domově pro seniory, v knihovně i v informačním centru. Ostatní školáci nechtějí zůstat pozadu a přispívají podle svých možností také – od sběru kaštanů a žaludů pro lesní zvěř, organizace sběru plastových víček pro nemocné děvčátko až třeba pro budování přírodní učebny či sportoviště Podhorky. V předvánoční době nesmíme zapomenout na mikulášskou nadílku v mateřské školce nebo pečení vánočního cukroví pro babičky a dědečky.
V současné uspěchané době, kdy často vítězí jen honba za vlastním individuálním úspěchem, je vedení mladé generace k zájmu
o ostatní lidi a veřejné dění velmi důležité. Často slýcháme spoustu negativních komentářů na dnešní mládež. Ano, parta dokáže leccos a ne vždy je to následováníhodné. Pojďme si však všímat zejména těch mladých, kteří pro nás ostatní mohou být vzorem. Vzorem nezištnosti, spolupráce a přátelství. A to nejen v čase adventním.
Marcela Erbeková, ředitelka školy

Rozhovor se zakladatelem Spirituál kvintetu Jiřím Tichotou

Umělecký vedoucí a spoluzakladatel nejstarší české, stále aktivní folkové skupiny Spirituál kvintet (skupina byla založena v roce 1960) Jiří Tichota oslavil v minulém roce osmdesát let. Toto významné jubileum oslavil v Tipsport areně nádherným koncertem.

Jak na oslavy vzpomínáte? Byl jste dojat?
Bylo to dojemné a byl jsem vděčný všem – kolegům i hostům, kteří do toho investovali svůj čas. Jen jsem byl trochu zaskočen – přece jenom pořádat oslavu narozenin v Tipsport areně je silná káva. Když uvážím, kolik opravdu významných osobností slaví stejné jubileum jen v kruhu rodiny a Tichota takto velkolepě… Samozřejmě bez kvintetu by to u mne proběhlo také v tichosti, takže jsem tuto krásnou akci nevnímal jako „svoji“ oslavu, ale jako společný koncert svých přátel. Bylo to skutečně krásné, vzpomínám například na gesto paní Dagmar Peckové, kterou jsme objevili a oslovili v publiku a ona vstala a šla si s námi zazpívat!
Ačkoliv pocházíte z muzikantské rodiny, váš tatínek si nepřál, abyste se hudbě věnoval. Dokonce jste začal studovat na vysoké škole chemii. Měl jste chemii rád? Kdy jste se stihl naučit hrát tak dobře na kytaru a na loutnu?
Chemii jsem měl od střední školy moc rád, ale s jejím studiem to bylo složitější. Můj otec byl v padesátých letech v komunistickém kriminále a mne po základní škole poslali jako dělníka do chemické továrny. Když po Stalinově smrti tatínka propustili, mohl jsem jít studovat, ale pouze chemii, když jsem měl tu chemickou „dělnickou praxi“. Pokud jde o hru na kytaru, loutnu, vihuelu a další drnkací nástroje, jsem skutečně autodidakt a nikdy jsem neabsolvoval ani hodinu výuky. O to více mne těšilo, že jsem si nakonec zahrál s mnoha špičkovými profesionály v nahrávacích studiích a třiadvacet let pravidelně spolupracoval s Pražskými madrigalisty profesora Venhody.
Dlouhá léta jste na Filozofické fakultě UK působil jako pedagog. Naplňovala vás tato práce? Jste v kontaktu s bývalými studenty?
Ano, učil jsem tam přes dvacet let a svoje povolání jsem si vychutnával. Jednak jsem mohl jako povolání dělat to, co mě velmi bavilo a naplňovalo – zabýval jsem se hudební historií a historickými notacemi, které otevíraly dveře do hájemství hudby pro loutnu a příbuzné nástroje. Jednak jsem byl ve společnosti řady báječných lidí, jako byli skladatelé Petr Eben, Vladimír Sommer, kolega asistent Jaromír Černý a dlouhá řada dalších vynikajících osobností. A konečně jsem měl to potěšení být obklopen mladými lidmi, ze kterých vyzařovala opravdovost, protože přes muzikologii se žádná velká kariéra dělat nedala. Na mnoho z nich jsem skutečně pyšný a rád se s nimi občas setkávám.

Kde pramení vaše láska k černošským spirituálům, gospelům
a renesančním písním, které tvoří jádro vašeho repertoáru?
Víte, já to vlastně cítím trochu jinak, řekl bych spíše, že obecně mám rád hudbu neokázalou, nepředvádivou, nevypočítanou na efekt, opravdovou. Jestli jí vymysleli běloši nebo Afroameričané, skladatelé nebo lidoví muzikanti, modernisté nebo současníci Komenského, je mi vlastně jedno. Takže u nás v repertoáru najdete samozřejmě spirituály, které mám rád pro jejich neokázalou krásu  a které působí jako medicína, když je člověku zle. Ale také lidové písně, písně z časů renesance, obrození, vlastní tvorbu členů kapely, skladbičky zapomenuté a náhodou vyštrachané… Hrajeme i písničky, které vznikly spíše pro naší vlastní potěchu a pobavení, než pro veřejný potlesk.

Vaše písničky za dob komunismu dávaly lidem naději. Autorem krásných textů jste byl i vy sám. Dalo se odhadnout, co na posluchače zapůsobí nebo lidé četli mezi řádky i to, co jste původně nezamýšleli?
Teď to bude znít neskromně, ale jsme skutečně překvapeni, jak často nám lidé dodnes přicházejí říct, že naše písničky jim byly v dobách zlých posilou, a to nejen lidé u nás doma, ale i krajané v Americe, Austrálii nebo v Africe, odkud jsme se nedávno vrátili. Samozřejmě nás to těší; za textaře se ale osobně nepovažuji, vždy jsem texty psal jen pokud se mi nechtělo na výtvory někoho jiného čekat. Náš textařský tým tvořil kamarád, básník František Novotný, Dušan Vančura, já, z profesionálů např. skvělý pan Ivo Fišer. V textech jsme používali obrazy, o kterých jsme předpokládali, jak jim bude publikum rozumět, ale posluchači si často našli i jiné výklady. Nešlo také jen o texty písní, velké možnosti nabízelo i průvodní slovo.
Vaším velkým koníčkem jsou motýli. Jak se loví dokonalý záběr? Kam až jste za motýly cestoval?
Záběr už je vlastně jen věcí zkušenosti a technických možností – to opravdu obtížné je dostat se k fotografovanému objektu. Motýli jsme zdecimovali svojí bezohledností a neprozřetelností tak, že druhy, které kdysi znal každý jako šperky přírody, dnes hledají znalci složitě a často marně. Motýly také chovám doma. Tedy nejdříve jsou to housenky, až pak se vylíhne krásný motýl. Pozorovat vývoj tohoto zajímavého hmyzu je mnohem poučnější a zajímavější, než ho jen sbírat. K osmdesátinám jsem od syna dostal vlastní motýlí stránky motyli-tichota.cz, ty mi snad dají za pravdu, že jde o krásného koníčka. Po motýlech se dívám všude a měl jsem to štěstí, že jsme viděli velký kus světa.
Jak dlouho jste se svou ženou? Je náročné být se svým partnerem
i „v práci“?
Poznali jsme se na Portě ve Svitavách v roce 1977, tenkrát se jmenovala Tosková a já si řekl, že to změním. Výhody a nevýhody takového pracovního manželství bychom možná hodnotili se Zdeničkou různě, ale na tom, že naše děti za nejrůznější pracovní komplikace stály, se jistě shodneme! 🙂

Rozhovor se slavnou gymnastkou Bohumilou Řešátkovou Řimnáčovou

V letošním roce si připomínáme mnoho významných událostí. Zapomenout bychom neměli ani na nejúspěšnější olympijské hry v historii Československa, které se konaly od 12. do 27. října 1968 v Mexiku. Naše výprava přivezla třináct medailí a v hodnocení všech zúčastněných zemí se Československo zařadilo do první desítky. „Byl to velkolepý úspěch, ale radost nám kazily politické události,“ vzpomíná sportovní gymnastka Bohumila Řešátková-Řimnáčová, která pomáhala zakládat SKC Ondřejov a nyní zde působí jako programová manažerka. „Příprava na OH probíhala v období těsně po okupaci Československa Sovětským svazem. Do poslední chvíle jsme nevěděli, zda nás do Mexika pustí. Teprve když nás na Hradě přijaly nejvýznamnější osobnosti Pražského jara – pánové Svoboda, Dubček, Smrkovský a Černík, jsme získali jistotu, že se budeme moci zúčastnit. O to více jsme se všichni snažili ze sebe dostat maximální výkony, zvláště ve snaze porazit Sověty. K nezapomenutelným zážitkům patřilo uvítání naší výpravy na zahájení OH při vstupu na stadion, které patřilo mezi nejsrdečnější a nejbouřlivější. Nejúspěšnější sportovkyní světa se stala čtyřnásobná olympijská vítězka Věra Čáslavská. Další zlaté medaile přidali střelec Petr Kůrka, skokanka do výšky Milena Rezková a skokanka do vody Milena Duchková. Je mi ctí, že jsem mezi tyto skvělé sportovce také patřila.“

V šedesátých letech byly československé gymnastky na světové úrovni. Nebyla to jen nedostižná Věra Čáslavská se čtyřmi zlatými medailemi z OH v Mexiku, skvělou práci odvedlo celé družstvo…
Byla to úžasná doba, která vyvrcholila právě OH v Mexiku 1968. Tehdy naše družstvo skončilo druhé o pár desetinek za Sovětkami. Byla jsem čtvrtá na bradlech, pátá v prostných a celkově jsem skončila na sedmém místě, což bylo naše druhé nejlepší umístění za Věrou, která byla celkově první. Úspěch jsme předtím slavily i na mistrovství světa v Dortmundu v roce 1966, kde jsme získaly zlato. Nejvíce si však cením prvního místa v družstvech na předolympijských hrách v Mexiku, kde jsme to Sovětkám i bez Věry pořádně natřely. Radost jsem měla i z titulu mistryně republiky v roce 1969.
Kdy jste začala se sportovní gymnastikou?
Ačkoliv s gymnastikou by děti měly začít opravdu co nejdříve, já jsem se do oddílu sportovní gymnastiky dostala až v jedenácti letech. Ale předtím jsem se ale dva roky věnovala umělecké, dnes moderní gymnastice. V roce 1958 trenér Vláďa Prorok s tehdejší skvělou gymnastkou Evou Bosákovou, která odstartovala zlatou éru československé gymnastiky, uspořádali velký konkurz a hledali talenty. Přišlo neskutečné množství dívek a vybrali šedesát. Nakonec nás zůstalo šest a do reprezentace jsme se dostaly dvě. A tehdy jsem se setkala s Věrou Čáslavskou, která již byla skvělá a pro nás ostatní fungovala jako velký vzor. Vrcholové gymnastice jsem se věnovala 14 let, z toho 11 let v reprezentaci a stihla jsem troje olympijské hry.
Svoji sportovní kariéru jste zakončila na OH v Mnichově, kdy vám bylo 25 let. Je těžké začlenit se do „normálního“ života?
To je u každého jiné. Osobně jsem byla ráda, že jsem zvládla dodělat si i při vrcholovém sportu vysokou školu a později i trenérskou třídu na FTVS, takže jsem mohla zůstat u sportu a pracovat jako metodička. Práce mě těšila a v roce 1992 přišla další pracovní výzva – pomáhala jsem založit Český svaz aerobiku, který jsme vybudovali z nuly až na světovou úroveň. Dokázali jsme Českou republiku ve světě aerobiku zviditelnit, konaly se u nás prestižní soutěže včetně mistrovství Evropy a světa a také jsme vychovali špičkové reprezentanty, jako například mistryni světa Olgu Šípkovou.
Můj manžel byl a je nadšený sportovec. Naučil mě hrát tenis, jezdit na kole, chodili jsme na výlety – díky němu jsem poznala i jiný svět než jen gymnastiku. Ale samozřejmě jsem na ni nezanevřela a dál rekreačně cvičila. Pohyb ke svému životu potřebuji a čas jsem si dokázala najít vždycky, i se čtyřmi dětmi. Když jsem například vařila oběd, dala jsem maso do papiňáku a než se uvařilo, šla jsem si zaběhat.
Ne každému vrcholovému sportovci se však návrat do běžného života podaří. Někteří nenajdou pracovní uplatnění, protože kvůli přípravě neměli čas vystudovat, budovat kariéru nebo mají zranění. Setkáváme se pravidelně v Českém klubu olympioniků a některé osudy bývalých sportovců nejsou radostné. A upřímně – ani Věra Čáslavská si nežila nijak v přepychu a bez starostí. Nevím, jaké odměny jsou dnes, ale například já jsem po skončení kariéry dostala za reprezentování naší země kávový servis.
Je důležité, aby děti sportovaly, i když nemají šanci dosáhnout skvělých výsledků?
Sport je určitě v našem životě důležitý a ne nadarmo se říká – ve zdravém těle zdravý duch. A je jedno, zda vyhráváte nebo ne. Ne každý může být mistr světa! Ale i ten nejlepší potřebuje ty, kteří jsou čtvrtí, dvanáctí nebo osmapadesátí. Bez nich by to nešlo! Mne sport naučil cílevědomosti, vytrvalosti a překonávat překážky. A proto bych přála všem dětem, aby mohly sportovat a aby se naučily brát pohyb jako každodenní součást svého života. A to platí i pro rodiče – se sportem je možné začít kdykoliv, jen je potřeba najít si aktivitu, kterou zvládnete a která neuškodí vašemu zdraví. S manželem se snažíme být aktivní každý den. Vzor mám i ve svém tatínkovi, který ještě v jednadevadesáti letech jezdil na kole každý den, často i přes sto kilometrů.

Oprava kostela Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi byla letos úspěšně dokončena

S velkou radostí a vděčností jsme 23. 9. při slavnostních bohoslužbách poděkovali Bohu i lidem za krásně opravený kostel Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi. Skutečně jsme velice vděční všem, kdo se na celé opravě podíleli. Starostovi Martinovi Turnovskému, který s myšlenkou opravy přišel, celému vedení radnice, které nabídlo smlouvu, jejíž součástí byl dar 800 tisíc korun, zastupitelům, že tuto smlouvu schválili a také členům našeho sboru, kteří obětavě vybrali další potřebné peníze.
Máme radost, že všechny, kdo do něj budou přicházet – ať už na bohoslužby nebo kulturní události, bude vítat zářící budova kostela. Víme, že to podstatné, proč lidé přicházejí, je setkání. Ale ono potěší, když víme, že toto setkání bude
v hezkém prostředí.
Letos dokončená rekonstrukce fasády navazuje na nekončící práci na údržbě a opravách našeho téměř stoletého kostela. Kostel byl vystavěn jako cihelný. Celé stavbě dominuje věž se zvonicí, ve které bylo původně plánováno i umístnění zvonu, ale s návrhu sešlo a ani dnes neuvažujeme, že by byl zvon pořízen. Největší částí je samotná modlitebna se stolem Páně. Ta je místem pravidelného setkávání, bohoslužeb, koncertů a jiných akcí. Její součástí je i kruchta, prostor nad hlavním sálem, sloužící pro menší akce a setkávání dětí a jejich rodičů. V zadní části kostela je farní byt, trvale obývaný farářem a jeho rodinou, a k němu přiléhá zahrada, která poskytuje sboru dostatek místa pro setkávání v letním období.
Jiří Ort, farář sboru a Daniel Schönfelder, zástupce staršovstva

Pivovar Velké Popovice s vůní husy

Chcete vědět, jak se ve Velkých Popovicích vaří poctivé pivo? Zajímá vás historie zdejšího pivovaru, nebo jak to vypadá ve stáčírně či varně? Výlet do Velkých Popovic ve znamení prohlídky pivovaru lze však spojit i s dalšími zážitky – třeba kulinářskými nebo jízdou nostalgickým motoráčkem Kozel expres. Návštěvu můžete ale také využít pro zajištění netradičních vánočních dárků pro kamarády a známé! 
Svatomartinský pivovar s vůní husy
Počátek zimních měsíců nám hlásí 11. listopadu sv. Martin, který má dle pranostik přinést první sníh. Dodnes se v tento čas udržela tradice pečené svatomartinské husy a degustace svatomartinského vína; pivovar Velké Popovice proto tento víkend (10. – 11. 11.) pořádá speciální svatomartinské prohlídky.
Přijeďte a poznáte bohatou historii pivovaru, seznámíte se s výrobou piva a surovinami, které se používají, uvidíte stáčírnu lahví a sudů, expozici pivních obalů a ve sklepích ochutnáte nefiltrované pivo. Na varně na vás čeká občerstvení v podobě husí paštiky a na závěr pozdravíte maskota pivovaru – kozla Oldu. Restaurace Kozlovna zve na svatomartinské menu; v případě zájmu si zajistěte rezervaci na
petra.faktorova@restauracevelkepopovice.cz.
Víkendové svatomartinské prohlídky začínají v 11:00, 13:00 a 15:00 hodin. V neděli odjíždí Kozel expres do pivovaru z Prahy,
Hl. nádraží v 10:22 hodin s prohlídkou pivovaru v 11:40 hodin.

Stoleté oslavy v ZŠ Magic Hill Říčany

28. října jsme si připomněli jednu z nejvýznamnějších událostí tohoto století – vznik Československa. Současně – a na to nezapomínejme – uplynulo 100 let od skončení první světové války! Takové výročí se  v našem životě odehraje jen jednou, a proto nemohlo zůstat bez povšimnutí ani v naší základní škole Magic Hill v Říčanech. Vždyť kde jinde lze v dnešní době zprostředkovat dětem hodnoty vlastenectví a lásku k vlasti než ve škole. Stále věříme, že tyto pojmy neztratily na  aktuálnosti, jakkoli se mohou zdát frázovité.
28. říjen nám symbolicky připomíná, že žijeme díky mnoha výjimečným osobnostem ve svobodném státě a že bychom si této svobody měli vážit. Proto jsme se vzniku Československa věnovali v Magic Hill celý týden.
Pro současné děti je skutečně obtížné porozumět událostem, jejichž přímými pamětníky byli jejich pra-pra-babičky a pra-pra-dědečkové. Sto let znamená pět generací, tudíž nikdo z nás už nemáme zkušenost „z první ruky“. Vznik republiky tak patří k našemu historickému dědictví, které musíme pečlivě opatrovat v nezkreslené podobě.
V naší škole jsme se vrátili do roku 1918 řadou akcí, mezi nimiž bylo divadelní představení, nácvik státní hymny nebo výroba státních symbolů. Starší žáci připravili malé muzeum stoletých artefaktů a celý týden se oblékali dobově. Vyvrcholením týdne bylo zasazení lípy republiky na Komenského náměstí a osazení informační cedule, pod kterou jsme zakopali kapsli s dokumenty připomínajícími dnešní oslavy. Až jednou tyto děti přivedou své vnuky a vnučky k naší lípě, budou jim moci hodnoty první republiky připomenout a zavzpomínat na svá školní léta v roce 2018.

Značka ZÁPRAŽÍ

MAS Říčansko vyhlašuje nové kolo pro zájemce o značku Zápraží originální produkt®. Certifikační komise bude posuzovat a prodlužovat registrace zájemcům z řad výrobců, tak provozovatele ubytovacích služeb z regionu Říčanska a Dolnobřežanska. Značení „Zápraží“ znamení jedinečnost, tradici, přihlášení se k regionu za Prahou. Splníte-li kritéria, můžete zažádat i vy, v případě zájmu pište na email: mas@ricansko.eu. Podmínky a postup pro zájemce je na webu MAS Říčansko.

Pražský okruh a Hostivařská spojka musejí být dokončeny současně

Blíží se komunální volby a s nimi konec funkčního období. Starosty Městské části Praha 22 Martina Turnovského jsme se zeptali, jak uplynulé necelé čtyři roky hodnotí.

Mohu zodpovědně říci, že jsme odvedli obrovský kus práce. Mnoho investičních akcí zejména z oblasti školství bylo dokončeno a mnoho jich je připraveno k realizaci, včetně zabezpečení financování. Což je velice důležité! Podařilo se nám například kompletně připravit projekt Domu s pečovatelskou službou Betlímek – stačí jen vybrat zhotovitele a začít stavět. Hotová je příprava pro výstavbu lávky pro pěší a cyklisty vedle železničního mostu. Dále se nám podařilo vykoupit pozemky pro výstavbu tělocvičny u fotbalového hřiště, která by měla sloužit ZŠ U Obory. Na druhou tělocvičnu u ZŠ Bratří Jandusů jsou zajištěny finance, vydáno stavební povolení a běží výběrové řízení na zhotovitele. Dále také pokračují přípravy na výstavbu nové školy Romance. Tento projekt je hlavní výzvou pro naši MČ na příští volební období a věřím, že se z nové školy stane chlouba Uhříněvsi.
Jaká byla priorita vašeho funkčního období?
Určitě zlepšení dopravní situace. Absolvoval jsem desítky jednání a vyjednávání a věci se pomalu posouvají dopředu. Zásadní je, že se ledy hnuly, náš odbor výstavby byl pověřen Ministerstvem pro místní rozvoj k vydání územního rozhodnutí stavby úseku 511 Pražského okruhu. Mělo by být zahájeno na podzim. Jde o klíčový dokument, od kterého se vše další odvíjí. Ačkoliv se jedná o přísně oddělený výkon státní správy reprezentovaný naším odborem výstavby, nutně musíme pomoci po stránce materiální, lidské i finanční, tak aby nesmírně náročné územní řízení, na jehož výsledek čeká snad celá Praha
i převážná část Středočeského kraje, bylo zdárně dokončeno.

Důležité je, aby obě dopravní stavby – Pražský okruh a Hostivařská spojka, která bude sloužit jako obchvat Uhříněvsi, byly dokončeny současně. Jinak se naše dopravní situace nezlepší. Naopak, situace v Uhříněvsi by mohla být i horší. A toto „pohlídat“ bude důležitý úkol pro další volební období.
Výstavba nové školy, pomoc pro dokončení Pražského okruhu – to nejsou malé úkoly, je ještě něco, co byste chtěl dotáhnout do zdárného konce?
Rád bych dokončil projekt nového parku
u Obory s pracovním názvem „Otevřené zahrady Uhříněves“, kde by naši obyvatelé mohli trávit volný čas obklopeni krásnou přírodou. Rozsáhlý přírodní park se bude skládat z několika zón
a věřím, že si každý najde „své“ místo, kde si odpočine a načerpá nové síly.
Co byste přál Uhříněvsi do dalšího funkčního období?
Ať už vyhraje volby kdokoliv, je nesmírně důležité, aby se pokračovalo v započatých projektech, které jsou pro Uhříněves životně důležité. Každá stavba má své příznivce a odpůrce, ale je potřeba potlačit vlastní zájmy ve prospěch celé městské části. Také je nutné si uvědomit, že nás čeká náročné období a v čele radnice by měli stát lidé, kteří jsou jednak odborníky a dokážou se orientovat v náročné práci na úřadě, a jednak se nebojí dělat těžká rozhodnutí. Určitě nesmí chybět smysl pro zodpovědnost!

Tělocvična Joe Šmejkala v Mnichovicích byla slavnostně otevřena

V Mnichovicích otevřeli druhou etapu dostavby základní školy – šatny, výtah a především novou velkou tělocvičnu, na kterou čekaly celé generace dětí. Během celého odpoledne až večera se přišla do nové, moderní tělocvičny podívat bezmála tisícovka občanů.

„V naší škole se učí děti ze čtyř spádových obcí a já jsem ráda, že se na rozvoji naší školy podílíme společně. Zatím vítězí zdravý rozum a na všem se s okolními obcemi vždy domluvíme,“ uvedla starostka Petra Pecková.
Nechyběla ani poslankyně Věra Kovářová, která se zasloužila o prosazení financí na rozvoj škol v zázemí kolem Prahy. Na školy už byla vyčleněna více než miliarda korun a mnichovická škola už má z těchto peněz postaveny dvě etapy dostavby školy a chystá se etapa třetí – stavba nové školní kuchyně a jídelny.
Po slavnostním přestřižení pásky se mohli občané vydat na prohlídku nové tělocvičny. Všem se líbil moderní styl a především dlouhá chodba v suterénu, která byla upravena jako fotogalerie mnichovických sportovců s fotografiemi od roku 1850 až do současnosti.
„Fotky jsme vybírali a lepili po nocích. Na tělocvičnu se čekalo po celé generace a celé generace mnichovických rodin sportují. A já chtěla, aby děti viděly na fotkách nejen sebe, ale třeba i svoje rodiče jako malé, nebo babičky a dědečky. Proto jsme už v zimě vyzvali občany, aby nám nosili své fotky. Mnoho fotodokumentace poskytl i náš městský archiv,“ sdělila paní starostka.
Slavnostní program pak patřil především sportovcům, kteří divákům předvedli své dovednosti. Představili se gymnastické oddíly MTM Motion Mnichovice a Gymnastika Říčany, Taekwon-Do Sparing a rodina Steinova, mnichovičtí fotbalisté a pozemní hokejisté.
Návštěvníci si mohli prohlédnout celý areál školy. Připraveny byly komentované prohlídky a ochutnávka dobrot od skvělých kuchařek ze školní jídelny. Za tělocvičnou si mohli nadšenci zacvičit na novém workoutovém hřišti, na asfaltovém hřišti zase vyzkoušet parkour s hochy z „Ulice dětem“. K všeobecné dobré pohodě přispěla jazzová kapela.
Tělocvična nese název po slavném mnichovickém občanu – mistru světa v zápasu řecko-římském i volném stylu – Josefu (Joe) Šmejkalovi, přemožiteli Gustava Frištenského.

Projekt „Dostavba ZŠ Mnichovice, 2. etapa – šatny žáků, tělocvična“ je spolufinancován ze státního rozpočtu ČR prostřednictvím Ministerstva financí ČR.

Naše škola se v poslední době hodně rozrostla. A to doslova na všechny strany. Před třemi lety přibylo nové patro s deseti učebnami, máme přístavbu šaten, výtah, aulu, malou školu na náměstí. I nás je více než dvojnásobek – 720 žáků a téměř 90 zaměstnanců. K tomu jsme měli jednu malou tělocvičnu. Jsme moc rádi, že toto už neplatí. Věřím, že nová velká tělocvična bude kvalitním zázemím pro všechny stávající i nové sportovce. Máme z ní obrovskou radost.
Marcela Erbeková, ředitelka školy

 

Představujeme nový regionální dopravní systém PID Lítačka

Cestujícím v městské hromadné dopravě v Praze a ve Středočeském kraji je nově k dispozici rozšířená služba platby za jízdné.
Cestující si nyní mohou zvolit nosič svého dlouhodobého časového kupónu. Vybrat si mohou „klasickou“ Lítačku, nebo nově bezkontaktní bankovní kartu Visa nebo Mastercard či In Kartu Českých drah.
Dlouhodobé časové jízdné se bude nahrávat na bezkontaktní bankovní karty nebo In Kartu ČD stejně jako na Lítačku. Tedy přes e-shop PID Lítačky (www.pid.litacka.cz), nebo jako doposud na přepážkách ve Škodově paláci na Jungmannově ulici v Praze, či v některém z předprodejních míst ve stanicích metra.
Na novém webovém portálu pid.litacka.cz s e-shopem je možno koupit nejen jízdní kupóny, ale také:
– nakoupit jízdné dle vybraných pásem včetně kalkulace ceny;
– nahrát kupón na Lítačku, bezkontaktní bankovní kartu, In kartu ČD;
– aktivovat kupón online (již nebude nutné chodit k validátoru v metru, kupón je aktivní do 60 minut);
– nastavit upozornění na vypršení platnosti kupónu;
– změnit nosič během platnosti kupónu;
– přes jednu registraci možnost spravovat více účtů (využijí především rodiny a firmy pro své zaměstnance).
K dispozici je i nová mobilní aplikace PID Lítačka, která umožní:
– nakoupit jednorázové jízdné platné od několika minut až na tři dny;
– pozdější aktivování jízdného (při nástupu do vozu);
– přeposlání jízdenky třetí osobě;
– vyhledávání aktuálního spojení včetně výluk a omezení.