RUBRIKA: Zaujalo vás

UZAVÍRKA VJEZDU A VÝJEZDU DO A ZE SENOHRAB

V termínu od 19. 6. 2019 do 21. 7. 2019 budou postupně probíhat opravy na sjezdech a nájezdech na silnici I/3 v Senohrabech směrem na Prahu i na Benešov. Od středy 19. 6. 2019 do neděle 30. 6. 2019 bude úplně uzavřen sjezd směr z Prahy a nájezd směr na Benešov. Od pondělí 1. 7. 2019 do neděle 14. 7. 2019 bude úplně uzavřen sjezd směr z Benešova a nájezd směr na Prahu (u hotelu SEN). Od pondělí 15. 7. 2019 do neděle 21. 7. 2019 budou částečně uzavřeny oba sjezdy a nájezdy – bude zachován průjezd jedním pruhem v šíři 3 m.

ZUŠ Říčany opět excelovala

V letošním roce probíhaly soutěže MŠMT v oborech komorní hry dechových i smyčcových nástrojů, akordeonu, elektrických klávesových nástrojích, skladbě a pěveckých sborech. ZUŠ Říčany se tradičně zúčastnila soutěže v komorní hře. V krajských kolech, zvláště v dechové sekci, naši žáci a pedagogové excelovali a odnesli si 5 postupových míst z 15 možných. V krajských kolech se neztratili ani soutěžící na smyčcové nástroje. Velkým překvapením byla účast Komorního pěveckého sboru v krajském kole a jeho postup do kola ústředního. Dovolte mi, abych touto cestou poděkovala dětem, rodičům, kolegům pedagogům a korepetitorům za další mimořádný rok. Mgr. Iveta Sinkulová, ředitelka ZUŠ Říčany

MAP Říčansko zve na přednášku “Rodič a učitel – spolu nebo proti sobě”

POZVÁNKA na inspirativní přednášku Dr. Pekařové pro pedagogy a rodiče s názvem „Rodič a učitel – spolu nebo proti sobě“. Hovořit se bude o těchto otázkách: Co tíží dnešního učitele? Jak vypadá dobrý učitel? Proč rodič vnímá pomoc učitele jako poučování? Jak může učitel MŠ ovlivnit výchovu? Co hrozí dítěti, když nastoupí do školy nezralé? Jak pracovat s rodiči dětí 1-5 tříd? Kdy patří peníze do rukou dětí? O co bojují rodiče žáků? Jak zvládnout rozhovor s rodičem, který je v afektu a chová se slovně agresivně? Termín konání: 24. června od 15.00 (předpokládaný konec kolem 18:00) v KC Labuť, Říčany. Registrace nutná: map@ricany.cz

Vrásky mne baví – říká čerstvá padesátnice Olga Šípková v rozhovoru pro Zápraží

Dvojnásobná mistryně Evropy a mistryně světa ve sportovním aerobiku Olga Šípková již mnoho let patří do „rodiny“ lektorů SKC Ondřejov. Její lekce aerobiku patří mezi nejoblíbenější.  Ženy i dívky si pochvalují, že dostanou pořádně zabrat  a navíc při cvičení panuje skvělá atmosféra. Olga se však nezaměřuje pouze na aerobik. V SKC Ondřejov můžete navštívit i lekce jógy, které Olga vede.
Jak dlouho se józe věnujete?
Asi deset let a stále je co se učit. Chodím na semináře a čerpám inspiraci od různých lektorů. Na základě  všech poznatků a dlouholetých zkušeností jsem si vytvořila svůj vlastní styl. Nezařazuji meditační cvičení, ale spíše zdravotní, na protažení a posílení různých svalových skupin. Ačkoliv preferuji aktivnější druh jógy, nejsme ošizeni o celkové zklidnění. Snažíme se vnímat každý, i nepatrný pohyb. Samozřejmě dbáme na správné dýchání. Někdo může namítnout, že nejde o „správnou“ jógu. Podle mého názoru je jedno, zda toto cvičení nazveme relaxací, posilováním či jógou. Důležité je, že jde o velmi prospěšný pohyb pro naše tělo i duši. Každý lektor je jiný, díky tomu se vytváří široká nabídka a každý si může vybrat podle svého temperamentu tu „svou“ jógu.
V SKC Ondřejov vedu nedělní lekce. Je to skvělé zakončení víkendu a nastartování do nového týdne. Také pořádám cvičící zájezdy k moři. Není nic krásnějšího, než cvičit jógu na břehu moře.
Co to je deepWork?
To je další novinka, kterou zařazuji vždy jednou měsíčně – každé čtvrté úterý. Před pár lety jsem prošla školením a deepWork mne nadchnul. Je to cvičení pro všechny – muže i ženy a každý si najde svou obtížnost. Lekce má několik částí a cvičí se bosky na podložce. Cvičení vychází z principů tradiční čínské filosofie, rovnováhy jin a jang. Části se jmenují podle jednotlivých elementů: země, dřevo, oheň, kov a voda. Podle toho se mění náplň a intenzita jednotlivých částí. Struktura celé lekce je úžasná a kdo chce, dá si pořádně do těla! Lekce má rozcvičovací část, protahovací, balanční, kardio i posilovací. Všechny srdečně zvu, i muže, kteří s námi rádi cvičí! Info o konání lekce je vždy na stránkách SKC Ondřejov.
Oslavila jste „padesátku“, řešíte nějak svůj věk, vrásky?
Vrásky mne docela baví, nic s nimi nedělám, neboť jsou mou součástí a z nich poznat, že žiji opravdově a moc ráda se směji. S únavou je to už horší. Dlouho mi trvalo, než jsem se naučila odpočívat. Nyní si už dokážu doma odpoledne i lehnout, abych nabrala sílu. Zvlášť, když vstávám v půl páté na ranní přímý přenos v Seznam TV, kde v současné době pár dnů v týdnu moderuji.

Rozhovor se skvělým muzikantem Pavlem Peroutkou

Zpěvák a kontrabasista Pavel Peroutka je všestranný muzikant, který se nebojí experimentovat s různými žánry. Než před osmi lety zakotvil ve své domovské kapele Spirituál Kvintet, prošel známými folkovými i bluegrasovými kapelami.

Hrál například s Pavlem Bobkem nebo v Divadle ABC. S Malina Brothers, druhou domovskou kapelou, si užil “šňůru” v Americe a velkým úspěchem byl jejich koncert s filharmonickým orchestrem. Současně plánuje projekt renesanční hudby, na kterém bude spolupracovat s jedním z nejúspěšnějších českých loutnistů Janem Čižmářem. A plní si velký sen – připravuje sólovou desku.

Máte docela hodně aktivit, jak to všechno stíháte? Pravda je, že teď bych bral, aby den měl aspoň 36 hodin. V dubnu hraji skoro každý den od Aše až po Zlín a do toho připravuji svou desku. Každý si představuje, že být muzikantem je sláva a zábava. Což je pravda, ale zároveň také hodně dřiny a vlastního odříkání. Hrát koncerty mě moc baví a jsem šťastný. Ale když se čtvrtý den vracím domů po půlnoci, třeba po mnoha hodinách jízdy z koncertu z Ostravy, a ráno vstávám organizovat akci, tak mám dost. Pak jsem rád, že se můžu zavřít na své zahradě ve Struhařově nebo zajít se sousedy na pivo.

Jak jste se dostal od folku k renesanční hudbě? K renesanční hudbě mě přivedl právě Spirituál kvintet, kde zpívám jednu z vůbec nejznámějších našich písní „Růžičku“ a další z alba „Písničky z roku raz dva“, které je renesanční muzice celé věnované. Tato hudba mě velmi oslovila. Velkou inspirací se pro mne stal kapelník Jiří Tichota, který je loutnista a znalec staré hudby. Ten mě také přivedl k Janu Čižmářovi, světové špičce ve hře na loutnu a teorbu (renesanční nástroj), který pokud zrovna není na turné v Japonsku, vyučuje na JAMU v Brně. Seznámili jsme se spolu na jednom z koncertů Spiritálu, kde vystupoval jako host a doprovázel několik písní, které jsem zpíval. Myslím, že jsme si hned padli do oka a později jsem rád přijal jeho pozvání vystoupit s Bohemian Lute Orchestra v Praze a v Brně. To nás inspirovalo natolik, že připravujeme společný projekt, který by měl propojit moji autorskou tvorbu, staré renesanční skladby s českými texty a samozřejmě Honzovu virtuózní hru.  Pokud se vše podaří, premiéra by měl být letos v rámci festivalu Prázdniny  v Telči 7. srpna.                   

Jaká byla spolupráce s operní pěvkyní Dagmar Peckovou a s Plzeňskou filharmonií? Před pár lety by mě ještě vůbec nenapadlo, že by to bylo možné. Teď ale v hudbě padly hranice mezi žánry, hlavě ve snaze nabídnout posluchačům neoposlouchanou hudbu v nových spojeních. Spolupráce s Dagmar Peckovou vznikla při příležitosti 55. narozenin Spirtuál kvintetu a má velký úspěch. V dubnu s Dagmar odehrajeme ještě společně s Hradišťanem 14 koncertů po celé republice. Je to pro mě velká zkušenost pracovat s tak slavnou pěvkyní. Na prvních koncertech v sálech pro tisíce lidí jsem se trochu třásl, ale dnes už si to užívám. Zatím největším zážitkem pro mě bylo vystoupení kapely Malina Brothers s Plzeňskou filharmonií. Je to neuvěřitelný pocit, když se na chvíli stanete sólistou filharmonie a máte za sebou padesát hudebníků. Je v tom velká energie a pak stačí nasednout na společnou vlnu a nechat se nést.      

Je pravda, že budete natáčet „živák“ se slavným americkým muzikantem Charlie McCoyem? Ano, 24. dubna nás čeká společně s Malina Brothers natáčení velkého živého koncertu s hosty. Charlie McCoy je jedním z nich. Je legendou hry na foukací harmoniku a slavným studiovým hráčem v Nashvillu. Charlie má na kontě nespočet nahraných alb s takovými jmény jako jsou Elvis Presley, Bob Dylan nebo Johnny Cash. A protože jsme zajímavá evropská bluegrassová kapela, dohodli jsme se na spolupráci a natočil s námi album. A protože to byla spolupráce veselá a inspirativní, stali se z nás přátelé a on za námi do Čech jezdí pravidelně.

Jaké bude vaše první sólové album? Během své hudební kariéry jsem natočil už mnoho desek, většinou pro jiné hudebníky nebo pro kapely, kterých jsem součástí. Aktuálně pracuji na svém prvním sólovém albu, kde se objeví převážně autorské české písničky. Ale zatím nechci mluvit příliš konkrétně, vše je v procesu tvorby. Pokud to půjde dobře, album by se mělo nahrávat koncem roku 2019.  

Jak funguje vaše produkční agentura Na Perutích, která pořádá kulturní akce – naposledy třeba v Ondřejově? Produkční agenturu Na Perutích jsem založil v roce 2007 během úspěšné spolupráce s Pavlínou Jíšovou. Postupně se na mě obraceli další kolegové, abych je zastupoval. Dnes mi s agenturou pomáhá přítelkyně – máme na starost kapely, moderátory, zvukaře. Máme vlastní zvukařskou a osvětlovací techniku. Organizujeme nejrůznější velké akce pro obce a města, koncerty, a také konference a firemní akce. Vedle muziky je to činnost, která mě naplňuje, a budu rád za nové příležitosti.

Kdy jste začal hrát na kontrabas a kdy tak nádherně zpívat? Kontrabasistou jsem se narodil, zpěvákem se stal postupně. Je to trochu nadsázka, ale v podstatě pravda. Na basu hraji od svých dvanácti let, kdy jsem se do ní na první pohled zamiloval. Jedna má dávná přítelkyně na ni žárlila, a vlastně se jí ani nedivím, byla a je to má vášeň. Ke zpěvu jsem došel postupně a opravdu nejvíce mi dal v tomto ohledu Spirituál Kvintet. Od skvělých kolegů jsem leccos okoukal.

Projekty v rámci MAS Říčansko

Až do konce dubna je možnost podávat projekty do 4. Výzvy OPZ „Rozvoj a podpora sociálních služeb a sociálního začleňování“. Nastavená alokace je cca 5,6 mil. Kč. Podrobné informace najdete na stránkách MAS. Zájemci o podání projektů do Programu rozvoje venkova mohou své projekty podávat do 18. 4. 2019.

Farní charita Mnichovice se představuje

Proč vznikla Farní charita Mnichovice?
Nejbližší dobrovolnickou charitu máme v Říčanech, pobočka profesionální charity ze Starého Knínu je ve Velkých Popovicích, pak je dobrovolnická charita v Benešově …a mezi těmito obcemi nebyla žádná nezisková organizace, která by měla působnost až do Mnichovic a okolí. FCH Mnichovice by tak měla řešit podobné otázky, problémy a náplň jako okolní charity (potravinová sbírka, Tříkrálová sbírka a jiné charitní programy). A zároveň chce být užitečná tam, kde je potřeba.

Měla by pomáhat řešit sociální potřeby občanů ve spolupráci se starosty obcí, které spadají do mnichovické farnosti, a se sociálním odborem Říčany, pomáhá vytvářet komunitní plán sociálních služeb na Říčansku, mapovat potřeby občanů v sociální oblasti. Měla by vytvářet prostor pro propojení stávajících sociálních služeb a umožnit vznik nových služeb. Je to administrativně i finančně velmi náročný proces, pokud by se jednou měla stát charitou profesionální a nabízet sociální služby podle zákona o sociálních službách, fungovat na krajských a dalších dotacích… ale určitě bude stát zato zkusit tímto směrem charitu posouvat.
Jaká chce farní charita být?
Užitečná – efektivní – flexibilní – dostupná – spojující – pomáhající.
Čím farní charita začne?
Začali jsme Národní potravinovou sbírkou 10.11.2018 ve spolupráci s Billou Strančice. Zákazníci supermarketu mohli darovat dobrovolníkům charity trvanlivé potraviny a drogerii, které FCH předala lidem v nouzi. Ve spolupráci se soc. odborem v Říčanech a v Benešově (protože některé obce farnosti spadají pod sociálku v Benešově) jsme vytipovali rodiny či jednotlivce, kteří se akutně ocitli v nouzi, a těm jsme předali krabice potravin. Vybrali jsme 370 kg potravin a drogerie, polovinu převzala Potravinová banka a 180 kg zůstalo k dispozici farní charitě Mnichovice. Všechny potraviny jsme stihli rozdat před Vánoci a děkujeme dodatečně všem, kteří svým nákupem do sbírky přispěli, i dvěma dobrovolnicím z Chocerad za celodenní neúnavnou asistenci při přebírání a třídění potravin a drogerie.
Jak se osvědčila Tříkrálová sbírka?
Byl to pro nás velký zážitek. Podařilo se nám domluvit 25 skupinek, které chodily se zapečetěnou pokladničkou ve dnech 5.-6.ledna 2019 v těchto obcích: Strančice, Struhařov, Mnichovice, Božkov, Myšlín, Ondřejov, Klokočná, Chocerady a ještě aspoň malou část Třemblatu a Kostelních Střímelic koledníci stihli navštívit také. Celkem bylo tedy přes 100 koledníků, většina skupinek byla 4členná (1 dospělý a 3 děti), ale někdy chodilo králů i 6… Nadšení dětí nešlo odolat. Každopádně je potřeba smeknout klobouk před odhodláním VŠECH koledníků, kteří v sobotním dešti obětavě chodili po domácnostech, zpívali tříkrálovou koledu pro radost sousedů a úspěchy slavili i s tradičním nápisem K+M+B 2019 křídou (či nálepkou) na dveře. Přinášeli tak vánoční zvěst z Betléma, radost v mnoha očích lidí i úsměv nad roztomilostí malých koledníčků jim dodávaly odvahu a chuť svoje vystoupení neúnavně několik hodin opakovat.
Lidé mohli přispět do pokladniček a vybralo se překvapivých 68 234 Kč! Na první ročník tříkrálové sbírky v našich obcích je to úspěch a VŠEM lidem patří dík za to, že se chtěli podílet na dobré věci. Podle pravidel tříkrálové sbírky zůstává farní charitě 65 % této částky (30 % jde na další charitní projekty Charity ČR a 5 % jsou náklady sbírky). Po konzultaci se sociálním odborem jsme podali návrh na uplatnění výtěžku sbírky v našich obcích a ten nám bych schválen – uhradíme roční poplatek za volnočasové aktivity dětí ze sociálně slabých rodin, které dlouhodobě po nějakém kroužku touží, ale rodiče (většinou matka samoživitelka) si nemůžou dovolit kroužek platit. Tyto vytipované děti dostanou i nezbytné sportovní vybavení (např. v případě fotbalu to budou kopačky apod.). více

ŽIVOT A PÉČE O SENIORY V REGIONU ŘÍČANSKA

Problematika péče o seniory je stále častěji probíraným tématem. Pokusme se na život podívat očima starší generace a zároveň se zamyslet nad efektivním modelem, nabízejícím možné moderní řešení potřeb seniorů  – zapojením se do Projektu Duběnka v regionu Říčanska.
Čas neúprosně běží a v návalu životních starostí a radostí dojdeme do bodu, kdy do zaměstnání již několik let nechodíme, pomoc rodině (dětem) nás začíná vysilovat a naopak uvítáme (často neradi) podporu od nich. S nelibostí pozorujeme, že s postupem dalšího času si o nás naši blízcí dělají starosti a začínáme být na jejich pomoci dokonce závislí. Chceme si zachovat svou tvář a nechceme být na obtíž. Domov pro seniory je pro nás strašákem a navíc, tolik péče opravdu nepotřebujeme. Bojíme se ztráty své osobní autonomie.

Terénní pečovatelská služba je jedno z řešení
Nejlepší formou pomoci v této situaci by byla terénní pečovatelská služba. Pomůže s dovážkou jídla, nakoupí, uklidí, poradí v běžných sociálních situacích či zprostředkuje zajištění dávek a příspěvků, na něž je nárok. Ano, všichni chceme stárnout a snad i zemřít tam, kde to známe – doma! Problémem však často bývá místní dostupnost této pečovatelské služby i možnost rozsahu poskytovaných služeb. Coby odborník v dané oblasti tvrdím, že právě terénní pečovatelská služba je nejlepším regionálním řešením péče o seniory a je hodna vyššího zájmu měst a krajů a MPSV.
Někdy se však stane, že náš současný domov je pro stáří nevhodný. Například stavebně (schody), místně (kopec), lokálně (terénní pečovatelská služba je nedostupná) sociálně (mladí se odstěhují za prací a jsem osamělý). Pak hledám nový domov. Nejlépe poblíž domova původního, bezbariérový a se službami, které si mohu dovolit a ve stáří je potřebuji. Jednou
z takových prvních vlaštovek je Rezidence Duběnka.
Projekt Rezidence Duběnka
Komunitní bydlení pro seniory se službami, právě to představuje projekt Rezidence Duběnka. Řeší problematiku kvalitního bydlení v seniorském věku (ve svém bytě) s nabídkou služeb, jenž ve stáří usnadní zvládání běžných životních činností, a vedou k dosažení vysoké kvality života. Obyvatelé rezidence budou mít možnost zajímavě a smysluplně trávit volný čas ve svém bydlišti. Samotné byty a jejich okolí je koncipováno s ohledem na potřeby seniorů, je bezbariérové a bezpečné. S pomocí terénní pečovatelské služby, působící v Rezidenci Duběnka, budou její obyvatelé zvládat nástrahy a trable spojené se stářím až do velmi vysokého věku ve svém novém domově, tedy v Duběnce.

Vhodný prostor pro uvažovanou výstavbu Rezidence Duběnka byl nalezen v katastru obce Doubek. Pro obec by tak ze samotné rezidence plynuly
i mnohé výhody. Jednou z nich by bylo možné využívání terénní pečovatelské služby i pro obyvatele Doubku, další pak představují nové pracovní příležitosti, služby či zajímavé finanční zdroje. Rozsahem by rezidence mohla nabídnout přibližně sto bytových jednotek, a to je již pěkný projekt. Jeho významným kladem je finanční nenáročnost vůči státnímu sociálnímu systému. Jednalo by se o investování z privátních zdrojů, bez napojení Duběnky na sociální dotační systémy. Myšleno bylo i na ty klienty, kteří vlivem nemocí, či velkého úbytku sil budou vyžadovat celodenní profesionální péči. Pro ně je zajištěn pobyt v domově pro seniory. Jsem přesvědčen, že domov pro seniory jako sociální službu však nebude naprostá většina obyvatel Duběnky nikdy potřebovat.
A tak je to myslím dobře.
Mgr. Oldřich Kumprecht,
ředitel Domova pro seniory
Blaník s.r.o.

Mají to starostové v dnešní době lehčí… Rozhovor se starostou Mirošovic Tomášem Zvěřinou

Mezi nejdéle sloužící starosty na Zápraží patří MUDr. Tomáš Zvěřina z Mirošovic, který se z Prahy přistěhoval v roce 1995 a do funkce byl zvolen v listopadu 1998. Loni tak začal už šesté volební období.

S jakými ideály jste začínal, co pro Vás bylo tehdy nejtěžší?
Nejzásadnější bylo stanovit si jasné priority, protože v obci nebylo postaveno téměř nic – žádné inženýrské sítě, pouze hliněné bezejmenné cesty, v budově dvoupatrového obecního úřadu nefungující hasičárna, rybník plný bahna, chyběl lékař… Převzali jsme rozdělanou plynofikaci a dluh 4 mil. Kč při ročních daňových příjmech 3 mil. Kč. No a tak jsme s tehdejším místostarostou Ing. Jiřím Hanzlem, který mi pak byl dlouhá léta oporou, zašli do hospody na pivo, vzali si tužku, papír a kalkulačku a začali plánovat.

A co jste vymysleli, čím jste začali?
Hlavně bylo potřeba informovat občany o všem, co se děje a připravuje, že máme nějakou vizi a že snad i víme jak na to. Proto jsme začali každý měsíc vydávat obecní časopis EXIT 21 (letos máme 21. ročník)  a zřídili vývěsky a první amatérský web obce. Přijali a zaktualizovali základní obecně závazné vyhlášky (o názvu ulic, o veřejném pořádku, o místních poplatcích, o likvidaci odpadů a jiné), a také jsme začali vyžadovat jejich dodržování. Ale především jsme (dnes to vidím jako naprostou scifi) během jednoho a půl roku schválili první územní plán obce.

Jak se vám podařilo získat prostředky na rozvoj obce?
Nechtěli jsme obec zadlužit, a tak jsme vsadili na podnikatelský záměr, který nám dokonale vyšel – stavební pozemky ve vlastnictví obce jsme kompletně zasíťovali a pak také sami prodali. Byla to velmi hektická, ale úspěšná doba. Podařilo se nám také donutit Ředitelství silnic a dálnic, aby právně uznalo zodpovědnost za znečištění studní v Mirošovicích solením dálnice D1 a silnice I/3. Díky tomu nám ŘSD zafinancovalo výstavbu nejen vodojemu, ale i rozvodu hlavních vodovodních řadů po obci. Obec Senohraby (recipročně získala nový společný vodojem) nám umožnila se napojit na vodovodní přivaděč Javorník – Benešov (zdroj Želivka). Postavili jsme ČOV a začali pokládat splaškovou kanalizaci. Ulice, ve kterých se nacházely již všechny sítě (plyn, voda, kanalizace), jsme opravili a opatřili živičným povrchem.
Naučili jsme se využívat všechny dostupné dotační tituly – krajské, národní, evropské, MAS. Dokonce jsme využili jeden dotační projekt, jenž měl pořadové číslo 2. Byli jsme tedy teprve druhým příjemcem
v republice. Během 15 let se podařilo do obce investovat přes 250 milionů Kč. Hrdí jsme na titul „Projekt roku Středočeského kraje 2009“, který jsme získali za sportovní areál u Štičího rybníka. Velkou radost nám udělala výstavba tělocvičné haly u základní školy. Sportovním přirovnáním jsme z okresního přeboru postoupili do první ligy.

A co dál, je kam se posouvat?
Samozřejmě – například musíme rozšířit ČOV a plánujeme postavit záchytné parkoviště P+R u nádraží. Také se více můžeme soustředit na revitalizaci a zkrášlování obce (nádrž, parky, zeleň, mobiliář) nebo třeba zdarma poskytovat nadstandardní služby (svoz bioodpadu, papíru a plastu z domova) či plánovat cyklostezku do sousedních Mnichovic.

Jak to u vás vypadá se stavebním boomem?
Řekl bych, že ho snad držíme na uzdě. Brzy nás čeká veřejné projednávání nového územního plánu – a podle něj evidujeme v obci cca 40 stavebních pozemků. Asi lze dále očekávat zvyšování počtu přestaveb chat na rodinné domy, ale ani v tomto případě nepůjde o žádné vysoké číslo. Nyní máme trvale hlášených 1 323 občanů .

Mají to starostové v dnešní době lehčí nebo naopak?
Bohužel, situace není lehčí než před těmi 20 lety! A to mě velice trápí. Naštěstí mne drží naši spoluobčané. Troufám si říci, že vznikla vzájemná důvěra, empatie a respekt. Vedle politické situace jsem rozčarován a frustrován z neuvěřitelné byrokracie, z přístupu některých úředníků, kteří tupě vyžadují nesmyslná hlášení, potvrzení, tabulky, které jasně nikdo nečte. Nejsou schopni potřebnou věc rozhodnout v termínu, nedej Bože, že je třeba ji řešit rychle a operativně. A administrace dotačních žádostí? Že by se stát poučil a po 15 letech přišel s jednoduchým fungujícím systémem? Opak je smutnou pravdou. Ale přesto lze říci, že stále platí – jaké si to uděláme, takové to budeme mít. A když kolegové zastupitelé skutečně chtějí pracovat  (a třetina z nich je se mnou v zastupitelstvu od začátku!), daří se to. Pak vás práce baví, máte z ní dobrý pocit, vidíte, jak se věci mění a můžete být i hrdi. A o tom to je…

V Uhříněvsi vyroste nová školka

Městská část Praha 22 řeší akutní nedostatek míst v předškolních zařízeních. Jako jediná možnost se jeví postavit novou školku, a to s kapacitou až 280 míst. Pozemek byl již vybrán a nyní se hledá nejlepší řešení pro danou lokalitu.
Uhříněves oslovila šest architektonických studií. Zadání obsahovalo požadavky na umístění osmi velkých, dvou malých tříd a odpovídajícího zázemí. Po prezentaci šesti návrhů zúžila komise složená ze zástupců městské části, architektů, ředitelek tří místních mateřských školek a obyvatel z dotčené lokality výběr na tři návrhy. Z těchto tří finalistů vybere hodnoticí komise vítěze.