Mají to starostové v dnešní době lehčí… Rozhovor se starostou Mirošovic Tomášem Zvěřinou

Mezi nejdéle sloužící starosty na Zápraží patří MUDr. Tomáš Zvěřina z Mirošovic, který se z Prahy přistěhoval v roce 1995 a do funkce byl zvolen v listopadu 1998. Loni tak začal už šesté volební období.

S jakými ideály jste začínal, co pro Vás bylo tehdy nejtěžší?
Nejzásadnější bylo stanovit si jasné priority, protože v obci nebylo postaveno téměř nic – žádné inženýrské sítě, pouze hliněné bezejmenné cesty, v budově dvoupatrového obecního úřadu nefungující hasičárna, rybník plný bahna, chyběl lékař… Převzali jsme rozdělanou plynofikaci a dluh 4 mil. Kč při ročních daňových příjmech 3 mil. Kč. No a tak jsme s tehdejším místostarostou Ing. Jiřím Hanzlem, který mi pak byl dlouhá léta oporou, zašli do hospody na pivo, vzali si tužku, papír a kalkulačku a začali plánovat.

A co jste vymysleli, čím jste začali?
Hlavně bylo potřeba informovat občany o všem, co se děje a připravuje, že máme nějakou vizi a že snad i víme jak na to. Proto jsme začali každý měsíc vydávat obecní časopis EXIT 21 (letos máme 21. ročník)  a zřídili vývěsky a první amatérský web obce. Přijali a zaktualizovali základní obecně závazné vyhlášky (o názvu ulic, o veřejném pořádku, o místních poplatcích, o likvidaci odpadů a jiné), a také jsme začali vyžadovat jejich dodržování. Ale především jsme (dnes to vidím jako naprostou scifi) během jednoho a půl roku schválili první územní plán obce.

Jak se vám podařilo získat prostředky na rozvoj obce?
Nechtěli jsme obec zadlužit, a tak jsme vsadili na podnikatelský záměr, který nám dokonale vyšel – stavební pozemky ve vlastnictví obce jsme kompletně zasíťovali a pak také sami prodali. Byla to velmi hektická, ale úspěšná doba. Podařilo se nám také donutit Ředitelství silnic a dálnic, aby právně uznalo zodpovědnost za znečištění studní v Mirošovicích solením dálnice D1 a silnice I/3. Díky tomu nám ŘSD zafinancovalo výstavbu nejen vodojemu, ale i rozvodu hlavních vodovodních řadů po obci. Obec Senohraby (recipročně získala nový společný vodojem) nám umožnila se napojit na vodovodní přivaděč Javorník – Benešov (zdroj Želivka). Postavili jsme ČOV a začali pokládat splaškovou kanalizaci. Ulice, ve kterých se nacházely již všechny sítě (plyn, voda, kanalizace), jsme opravili a opatřili živičným povrchem.
Naučili jsme se využívat všechny dostupné dotační tituly – krajské, národní, evropské, MAS. Dokonce jsme využili jeden dotační projekt, jenž měl pořadové číslo 2. Byli jsme tedy teprve druhým příjemcem
v republice. Během 15 let se podařilo do obce investovat přes 250 milionů Kč. Hrdí jsme na titul „Projekt roku Středočeského kraje 2009“, který jsme získali za sportovní areál u Štičího rybníka. Velkou radost nám udělala výstavba tělocvičné haly u základní školy. Sportovním přirovnáním jsme z okresního přeboru postoupili do první ligy.

A co dál, je kam se posouvat?
Samozřejmě – například musíme rozšířit ČOV a plánujeme postavit záchytné parkoviště P+R u nádraží. Také se více můžeme soustředit na revitalizaci a zkrášlování obce (nádrž, parky, zeleň, mobiliář) nebo třeba zdarma poskytovat nadstandardní služby (svoz bioodpadu, papíru a plastu z domova) či plánovat cyklostezku do sousedních Mnichovic.

Jak to u vás vypadá se stavebním boomem?
Řekl bych, že ho snad držíme na uzdě. Brzy nás čeká veřejné projednávání nového územního plánu – a podle něj evidujeme v obci cca 40 stavebních pozemků. Asi lze dále očekávat zvyšování počtu přestaveb chat na rodinné domy, ale ani v tomto případě nepůjde o žádné vysoké číslo. Nyní máme trvale hlášených 1 323 občanů .

Mají to starostové v dnešní době lehčí nebo naopak?
Bohužel, situace není lehčí než před těmi 20 lety! A to mě velice trápí. Naštěstí mne drží naši spoluobčané. Troufám si říci, že vznikla vzájemná důvěra, empatie a respekt. Vedle politické situace jsem rozčarován a frustrován z neuvěřitelné byrokracie, z přístupu některých úředníků, kteří tupě vyžadují nesmyslná hlášení, potvrzení, tabulky, které jasně nikdo nečte. Nejsou schopni potřebnou věc rozhodnout v termínu, nedej Bože, že je třeba ji řešit rychle a operativně. A administrace dotačních žádostí? Že by se stát poučil a po 15 letech přišel s jednoduchým fungujícím systémem? Opak je smutnou pravdou. Ale přesto lze říci, že stále platí – jaké si to uděláme, takové to budeme mít. A když kolegové zastupitelé skutečně chtějí pracovat  (a třetina z nich je se mnou v zastupitelstvu od začátku!), daří se to. Pak vás práce baví, máte z ní dobrý pocit, vidíte, jak se věci mění a můžete být i hrdi. A o tom to je…