Rozhovor s Olgou Šípkovou – Za ten zdvižený prst v podobě depresí jsem nyní ráda…

Dvojnásobná mistryně Evropy a mistryně světa ve sportovním aerobiku Olga Šípková (titul získala v roce 1997) dokázala, že je nejen skvělá cvičitelka, rozhlasová a televizní moderátorka, ale také tanečnice.
Absolvovala jste soutěž StarDance…když hvězdy tančí – co vám tato soutěž dala?
Soutěž byla krásným zastavením v mém životě, které mi vneslo novou energii, přátele, příležitosti a hlavně radost! Velmi mi k srdci přirostla něžná rumba a vášnivé tango, za které jsme s mým tanečníkem Markem Dědíkem dostali od poroty nejvyšší hodnocení – desítky! A toho si nesmírně vážím.
Máte ještě možnost si někde zatančit?
Možností je dost a já jsem za to velmi ráda.  V minulé plesové sezóně jsme byli s Markem každý víkend na nějakém plese, kde jsme buď vystupovali, nebo dokonce i moderovali. Nyní máme za sebou také několik vystoupení a stále si to velmi užívám.
Přes deset let cvičíte v SKC Ondřejov… Cítíte se tam stále „jako doma“?
Ano, cítím se tady báječně a mám zde hodně věrných cvičenek. Chodí naprosto pravidelně a navíc spolu jezdíme na sportovní víkendy a dokonce se mnou létají na aktivní dovolené k moři. Doufám, že „moje“ cvičenky cítí, že je mi s nimi dobře a že si navzájem předáváme pozitivní energii.
Sledujete novinky ve cvičení? Co nyní frčí?
Nabídka na trhu je skutečně velmi pestrá. Já jsem stále věrná aerobiku, hlavně jeho tanečním formám. Posledních 10 let se ale věnuji józe jako báječnému zklidnění a vybalancování energie. Před rokem jsem si udělala kurz na styl cvičení deepWork. Velmi intenzivní a naplňující cvičení, které dává dohromady jogu, pilates, kardio, balanční cvičení, posilování….
Prošla jste si depresemi a našla jste odvahu o této závažné nemoci veřejně hovořit, čímž jste bezesporu mnoha lidem pomohla. Stává se vám, že vás lidé kontaktují a chtějí pomoci? Jak o sebe v tomto směru pečujete?
Zveřejnila jsem svůj problém právě proto, abych dodala ostatním odvahu deprese řešit, svěřit se svým blízkým a vyhledat pomoc. Lidé mne dodnes kontaktují, především ženy, a ptají se na rady, jak jsem se svou hlavou, duší pracovala a pracuji. Je to běh na dlouhou trať a samozřejmě antidepresiva, potažmo, prášky, nejsou samospasitelné.
Je třeba pracovat sám na sobě a to velmi intenzivně. Za ten zdvižený prst v podobě depresí jsem nyní ráda, i když bolest duše je hodně velká, v životě je velmi důležité poslouchat signály, které nám naše tělo vysílá.