Rozhovor se skvělým muzikantem Pavlem Peroutkou

Zpěvák a kontrabasista Pavel Peroutka je všestranný muzikant, který se nebojí experimentovat s různými žánry. Než před osmi lety zakotvil ve své domovské kapele Spirituál Kvintet, prošel známými folkovými i bluegrasovými kapelami.

Hrál například s Pavlem Bobkem nebo v Divadle ABC. S Malina Brothers, druhou domovskou kapelou, si užil “šňůru” v Americe a velkým úspěchem byl jejich koncert s filharmonickým orchestrem. Současně plánuje projekt renesanční hudby, na kterém bude spolupracovat s jedním z nejúspěšnějších českých loutnistů Janem Čižmářem. A plní si velký sen – připravuje sólovou desku.

Máte docela hodně aktivit, jak to všechno stíháte? Pravda je, že teď bych bral, aby den měl aspoň 36 hodin. V dubnu hraji skoro každý den od Aše až po Zlín a do toho připravuji svou desku. Každý si představuje, že být muzikantem je sláva a zábava. Což je pravda, ale zároveň také hodně dřiny a vlastního odříkání. Hrát koncerty mě moc baví a jsem šťastný. Ale když se čtvrtý den vracím domů po půlnoci, třeba po mnoha hodinách jízdy z koncertu z Ostravy, a ráno vstávám organizovat akci, tak mám dost. Pak jsem rád, že se můžu zavřít na své zahradě ve Struhařově nebo zajít se sousedy na pivo.

Jak jste se dostal od folku k renesanční hudbě? K renesanční hudbě mě přivedl právě Spirituál kvintet, kde zpívám jednu z vůbec nejznámějších našich písní „Růžičku“ a další z alba „Písničky z roku raz dva“, které je renesanční muzice celé věnované. Tato hudba mě velmi oslovila. Velkou inspirací se pro mne stal kapelník Jiří Tichota, který je loutnista a znalec staré hudby. Ten mě také přivedl k Janu Čižmářovi, světové špičce ve hře na loutnu a teorbu (renesanční nástroj), který pokud zrovna není na turné v Japonsku, vyučuje na JAMU v Brně. Seznámili jsme se spolu na jednom z koncertů Spiritálu, kde vystupoval jako host a doprovázel několik písní, které jsem zpíval. Myslím, že jsme si hned padli do oka a později jsem rád přijal jeho pozvání vystoupit s Bohemian Lute Orchestra v Praze a v Brně. To nás inspirovalo natolik, že připravujeme společný projekt, který by měl propojit moji autorskou tvorbu, staré renesanční skladby s českými texty a samozřejmě Honzovu virtuózní hru.  Pokud se vše podaří, premiéra by měl být letos v rámci festivalu Prázdniny  v Telči 7. srpna.                   

Jaká byla spolupráce s operní pěvkyní Dagmar Peckovou a s Plzeňskou filharmonií? Před pár lety by mě ještě vůbec nenapadlo, že by to bylo možné. Teď ale v hudbě padly hranice mezi žánry, hlavě ve snaze nabídnout posluchačům neoposlouchanou hudbu v nových spojeních. Spolupráce s Dagmar Peckovou vznikla při příležitosti 55. narozenin Spirtuál kvintetu a má velký úspěch. V dubnu s Dagmar odehrajeme ještě společně s Hradišťanem 14 koncertů po celé republice. Je to pro mě velká zkušenost pracovat s tak slavnou pěvkyní. Na prvních koncertech v sálech pro tisíce lidí jsem se trochu třásl, ale dnes už si to užívám. Zatím největším zážitkem pro mě bylo vystoupení kapely Malina Brothers s Plzeňskou filharmonií. Je to neuvěřitelný pocit, když se na chvíli stanete sólistou filharmonie a máte za sebou padesát hudebníků. Je v tom velká energie a pak stačí nasednout na společnou vlnu a nechat se nést.      

Je pravda, že budete natáčet „živák“ se slavným americkým muzikantem Charlie McCoyem? Ano, 24. dubna nás čeká společně s Malina Brothers natáčení velkého živého koncertu s hosty. Charlie McCoy je jedním z nich. Je legendou hry na foukací harmoniku a slavným studiovým hráčem v Nashvillu. Charlie má na kontě nespočet nahraných alb s takovými jmény jako jsou Elvis Presley, Bob Dylan nebo Johnny Cash. A protože jsme zajímavá evropská bluegrassová kapela, dohodli jsme se na spolupráci a natočil s námi album. A protože to byla spolupráce veselá a inspirativní, stali se z nás přátelé a on za námi do Čech jezdí pravidelně.

Jaké bude vaše první sólové album? Během své hudební kariéry jsem natočil už mnoho desek, většinou pro jiné hudebníky nebo pro kapely, kterých jsem součástí. Aktuálně pracuji na svém prvním sólovém albu, kde se objeví převážně autorské české písničky. Ale zatím nechci mluvit příliš konkrétně, vše je v procesu tvorby. Pokud to půjde dobře, album by se mělo nahrávat koncem roku 2019.  

Jak funguje vaše produkční agentura Na Perutích, která pořádá kulturní akce – naposledy třeba v Ondřejově? Produkční agenturu Na Perutích jsem založil v roce 2007 během úspěšné spolupráce s Pavlínou Jíšovou. Postupně se na mě obraceli další kolegové, abych je zastupoval. Dnes mi s agenturou pomáhá přítelkyně – máme na starost kapely, moderátory, zvukaře. Máme vlastní zvukařskou a osvětlovací techniku. Organizujeme nejrůznější velké akce pro obce a města, koncerty, a také konference a firemní akce. Vedle muziky je to činnost, která mě naplňuje, a budu rád za nové příležitosti.

Kdy jste začal hrát na kontrabas a kdy tak nádherně zpívat? Kontrabasistou jsem se narodil, zpěvákem se stal postupně. Je to trochu nadsázka, ale v podstatě pravda. Na basu hraji od svých dvanácti let, kdy jsem se do ní na první pohled zamiloval. Jedna má dávná přítelkyně na ni žárlila, a vlastně se jí ani nedivím, byla a je to má vášeň. Ke zpěvu jsem došel postupně a opravdu nejvíce mi dal v tomto ohledu Spirituál Kvintet. Od skvělých kolegů jsem leccos okoukal.