S Janou Havelkovou o politice, korupci a o tom, s kým půjde na kávu

V říjnovém Zápraží najdete další povídání s Ing. Janou Havelkovou, kandidátkou do Poslanecké sněmovny ČR pro region Praha-východ za TOP 09. Nyní vám přinášíme pokračování…
Když lidé mluví o politice, přidávají různá, spíše nelichotivá přídavná jména – věříte tomu, že se to může změnit?
Kdybych tomu nevěřila, tak nekandiduji. Vždy je to o lidech, ale přece jen bych přihlížela i k nabídce, kterou strany či hnutí předkládají ve svých programech a zvažovala bych, jak moc jsou tyto nabídky reálné. Je krásné věřit slibům, ale školy ani silnice se z nich nepostaví, a ani peníze na důchody se zázračně neobjeví ve státní kase. Jen poznámka – současný důchodový systém je neudržitelný, nabádám všechny své děti, aby si již nyní šetřili na důchod. Přesvědčení vyplývá nejen z demografického vývoje (stárnutí populace), ale také ze životního stylu –stále více dětí studuje, doba studia se prodlužuje (neříkám, že to je úplně špatně) a tak nejen přibývá důchodců díky dlouhověkosti, ale také ubývá těch, kteří pracují. A když si to vše dám dohromady se zvyšujícím se státním dluhem, musím být ve střehu a připomínat všem svým dětem, aby se již nyní starali o to, z čeho budou žít v seniorském věku.
Politika a korupce – co s tím?
Korupce není jen o politicích, jsou na to třeba minimálně dva – ten, kdo nějakou výhodu získává, a ten, kdo prebendu nabízí. To už často politik není, ale například obyčejný člověk nebo malý podnikatel, který chce ohnout pravidla ve svůj prospěch, ale potom si v hospodě stěžuje, že země je zkorumpovaná. Je to běh na dlouhou trať, a pokud budeme chtít, dokážeme to změnit. Ale argument, že firma nedostane veřejnou zakázku, když „něco nenabídne mimo“, není omluvou za podplácení. A naše společnost se sebepřísnějšími zákony nezmění, pokud se každý sám za sebe neposnaží chovat se mravně – tedy alespoň trochu.
Co se podle vás musí v naší společnosti hlavně změnit?
Například by se měl změnit socialistický přístup k veřejným službám. Nic není zadarmo – ani zdravotnictví, školství. Všude se platí penězi. Teď , kdy se ekonomice daří, je vhodná doba na nepopulární opatření. Je to stejné hospodaření jako doma – mohu si pořídit jen to, na co mám. Je třeba diskutovat o tom, co např. zdravotnictví musí zvládnout (stanovit a dodržovat standardy) a co může zvládnout a za jakých podmínek.
Na radnici v Kostelci nad Černými lesy jste byla zvyklá hodně komunikovat s lidmi. A co v parlamentu, pokud se tam dostanete? Najdete si čas zajít na kávu „s obyčejnými občany“?
Na kávu, na pivo i na víno si zajdu ráda s každým člověkem, se kterým si máme co říct, a se kterým si můžeme vyměnit názory. Jsem přesvědčena, že diskuze a výměna názorů (ať už formální nebo neformální) patří k životu. Ale jak jsem řekla, musí to být rozhovor, nikoli jednostranná přednáška. Na každém člověku se snažím najít něco dobrého, po pravdě u někoho se musím hodně snažit…