I Malina Brothers začínali v „lidušce“
Zřejmě je netřeba dlouze představovat, v našem kraji mají své posluchače i početné fanoušky: Malina Brothers. Kapela tvořená úžasnými muzikanty, třemi sourozenci Malinovými a „pokrevním bratem“ Pavlem Peroutkou je již nesmazatelně zapsaná v dějinách českého folku a bluegrassu. Vyzpovídali jsme je všechny, jako prvního Josefa Malinu, multižánrového houslistu…
Jak s
e vládní omezení z důvodů pandemie dotklo muzikantů Malina Brothers?
Stop-stav veškerých koncertů, tedy nulové příjmy s nejistým výhledem do budoucna. Dotýká se to i letních festivalů, které se hromadně ruší, ať už z důvodů restrikcí nebo chybějících sponzorů. Naštěstí se nám podařilo přehodit hodně koncertů na podzim a příští rok. Komunikace s pořadateli v tomto těžkém období pro mě byla velmi pozitivní zkušeností. Mám pocit, že ta situace posiluje vzájemné vztahy, a to mi dělá radost.
Kromě hudby vás prý baví i fotografování. Kdy jste v sobě objevil vlohy?
K focení jsem se dostal skrz muziku. Na cestách míváme trochu času poznávat okolí. Baví mě ráno, když ostatní vylehávají, probádat s foťákem co se dá. Dánské zátoky, zelené kopce ve středním Irsku nebo zajímavá města brzy ráno, když je slunce nízko. Táta fotil ještě na kinofilm, převážně černobíle. Když jsem byl malý, brával mě s sebou do temné komory, kterou si udělal z koupelny a já měl možnost sledovat celý proces vyvolávání fotografií. Je možné, že to ve mně něco zanechalo. Dobrá fotka se někdy musí vysedět a někdy je dobré dát věcem volný průběh bez zbytečného očekávání.
A jsou za úspěchem každého podle vás více vlohy, talent, to, co nám bylo naděleno do kolébky, nebo trénink a práce?
Myslím, že u nás bráchů nastala šťastná kombinace několika faktorů. Vlohy rozvíjené nenásilně v náchodské „lidušce“ (tak se říkalo „Lidové škole umění“, poznámka redakce), romantika venkova odkud všichni pocházíme a dnes opět žijeme, muzikanti – vzory, mezi kterými se odmala pohybujeme, no a postupně nějaká píle, tedy hlavně Luboše a Pavla. Ti zažili dril na vojenské hudební škole v Roudnici nad Labem. Všichni jsme šli nějak přirozeně za hlasem svého srdce – muzikou. Já pochopil, že chci dělat muziku, až když jsem se vyučil elektrikářem a v devatenácti se rozhodl jít ještě dál studovat do Prahy na konzervatoř Jaroslava Ježka. Jisté je, že nám všem studium určitě pomohlo. Ve škole se naučíte systematickému cvičení, teorii, ale cit a talent si musíte přinést.
Koncert Malina Brothers v SKC by měl být 17. října, budete tu vystupovat už poněkolikáté. Proč se vám u nás v Ondřejově líbí?
Když nás manažer Hynek Kašpar sem poprvé pozval, vůbec jsem nevěděl, kde Ondřejov leží a měl jen matný pocit, že je tady nějaká hvězdárna. O to větší bylo mé překvapení, když na nás čekal plný sál nadšených lidí! Prý takhle u vás chodí i na balet. Někdy podléhám lehké beznaději, když si uvědomím, jak otevřeně se projevuje nekulturnost a nekultivovanost našich „reprezentantů“. Setkání s lidmi po našich koncertech mě vždycky trochu uklidní a povzbudí, že ještě není všechno ztraceno.