Rozhovor s Pavlem Šporclem a Bárou Kodetovou 12/2020

Doma musí zůstat aspoň jeden stabilní prvek

Dva roky již žijí v Říčanech. Shodou náhod a tak trochu i symbolicky v ulici, nesoucí jméno jednoho českého houslového virtuóza a dirigenta, proslulého po celém světě. Partneři v životě osobním i profesním.

Praha, venkov a pak stěhování celé rodiny do Říčan. Proč právě sem?
Pavel: Já jsem městské dítě, Bára vyrůstala na venkově. Před lety jsme se přestěhovali do Posázaví, ale vše bylo příliš daleko. Pak jsme žili v Praze, ale i já jsem tam cítil, že trochu té přírody a většího klidu by nebylo na škodu. A tak jsme nakonec skončili tady v Říčanech, kam se mi zprvu moc nechtělo. Ale musím uznat, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí mého života.

Bára:  No vidíte a já jsem do Říčan a okolí mířila, už když jsme hledali náš první společný domov. Ale Pavel měl pocit, že sem vedou příliš dlouhé kolony aut. Na třetí pokus to konečně vyšlo.(smích) A kolony už umíme.

Pokud vím, jistou vazbu na kraj „Zápraží“ již máte. Vyrůstala jste v obci poblíž Velkých Popovic… Co se Vám vybaví, když se dnes řekne Těptín?
Bára: Domov. Vybaví se mi domov a dětství. V Těptíně jsem byla naprosto šťastná. I proto jsem neustále hledala cestu, jak se k Těptínu co nejvíce přiblížit. Netvořice jsou kousek od Jílového u Prahy. Tam jsme s maminkou jezdili pro rohlíčky. Pořád tak nějak kroužím kolem. A každoročně se do Těptína vracím. Aspoň na houby a za kamarády. A náš rodný dům teď po letech chátrání koupili lidé, kteří ho mají rádi…

Oba pocházíte z rodin s uměleckými kořeny, dominuje u vás herectví a hudba. Byla Vaše profesní dráha tak svým způsobem předurčena?
Pavel: Já jsem odmalička hrál na housle a vlastně jsem ani nepřemýšlel, že bych se jim neměl věnovat. Vždy mě hraní bavilo, a i když jsem někdy cvičit na ně nechtěl, bylo celkem zřejmé, kterým směrem půjde můj život.

Bára: My jsme oba v tomto směru stejní. Už v dětství jsme měli jasný cíl. Pavel housle a já herectví. Nebyl den, kdy bych chtěla dělat něco jiného. A i když mě od toho rodiče zrazovali, já si šla tvrdošíjně za svým. Hodně jsem četla, psala hry, režírovala své chudáky spolužáky na základní škole. Jsem přesvědčená, že učitelé jásali, když se mě v osmé třídě zbavili (smích). Konzervatoř byla jasná volba.

Co Vaše dcery, myslíte, že budou pokračovat a půjdou v rodinných stopách?
Pavel: Naše dcery jsou velmi nadané. Ještě máme nějaký čas na rozmyšlenou, ale zatím to vypadá, že Violettka půjde na konzervatoř na housle. Sophinka chce být zpěvačkou a herečkou. Uvidíme, jak to dopadne.

Bára: Já jsem přesvědčená, že každá z našich dcer, i nejstarší Lily, bude mít ke kultuře nějakým způsobem blízko. Lily má výtvarný talent, Violettka krásně zpívá a hraje na housle. A Sophia je nadaná jak hudebně, tak herecky. To, jestli budou mít cíl, disciplínu a dostatečnou píli i pokoru, aby to někam dotáhly, se teprve uvidí. To už je jen jejich cesta.

Doslechla jsem se, že v této rodině nestačí, že do školy chodí děti. I jejich otec se přihlásil zpět na studia. Je to tak?
Pavel: Ano, stále se vzdělávám, čtu knihy o hudbě, marketingu, PR, o lidské psychice… A  rozhodl jsem se, že bych se rád dozvěděl ještě něco víc a začal jsem studovat MBA marketing v Business Institutu. Zatím jsem toho neudělal moc, ale za rok a půl bych měl mít dostudováno.

Bára: Upřímně jsem zvědavá, kdy to chce Pavel zvládnout. I přes to, že teď nekoncertuje, je nesmírně pilný a pracuje i 12 hodin denně. Jinak u nás se neustále studuje, čte, vzdělává. Moje maminka nemohla studovat v mládí, její rodiče emigrovali, pak byla v domácnosti. Po tátově smrti, ale vystudovala Cevro institut, a i teď ve svých 75 letech zde stále studuje další obory. Já neplánuji vysokou školu, ale vrhla jsem se do studia zpěvu. (smích)

Co plánujete pro další období?
Pavel: Jako novinka je právě k dostání kniha rozhovorů „Můj život (nejen) s houslemi, kterou jsme napsali s Vaškem Žmolíkem. Také jsem dotočil novou desku, vracím se jí k absolutním základům klasické hudby a k nejvirtuóznějším skladbám houslové repertoáru. Album se bude jmenovat Paganiniana a vyjde zanedlouho. Uvidíme, jak se bude svět vyvíjet dál, ale na konci ledna bych měl jet na turné do Izraele. A nesmím zapomenout na své aktivity na YouTube a sociálních sítích. To mne v současné době hodně pohlcuje.

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V PROSINOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU ZÁPRAŽÍ (12/2020).

 

-ak-